Od studené války ke studenému míru

Termín „studená válka“ poprvé použili Španělé, když se ve 13. století snažili popsat problematické a konfliktní soužití s muslimy v oblasti Středozemního moře.

Jako studený mír, předpověděl budoucí vztahy Západu s Ruskem, tehdejší ruský prezident Jelcin.Právě mezi islámem a Západem vzniká nová civilizační studená válka, která má aktuálně potenciál přejít ve válku velmi horkou.

Čtrnáct století dějin nám říká, že vztahy mezi islámem a křesťanstvím, katolickým i pravoslavným, byly po celou tuto dobu plné konfliktů. Stupeň násilí v konfliktech mezi islámem a křesťanstvím byl během dějin ovlivňován demografickým růstem a úpadkem, hospodářským rozvojem, technologickými změnami i intenzitou náboženského fundamentalismu. Rozšíření islámu v sedmém století provázela mohutná migrace Arabů v tehdy nevídaném měřítku a s nevídanou rychlostí do zemí Byzantské říše. Tento islámský rozmach zajistil muslimům nadvládu v severní Africe, Pyrenejském poloostrově, Blízkém východě, a v oblasti Perského zálivu. Přibližně po dvě staletí byla hranice mezi islámem a křesťanstvem stabilizovaná. Pak koncem jedenáctého století křesťané opět získali kontrolu nad západním Středomořím. Mezitím se však na scéně objevili osmanští Turci, kteří si nejdříve podrobili Byzantskou říši a poté dobyli i většinu Balkánu a severní Afriky. V polovině patnáctého století se zmocnili Cařihradu a posléze stanuli před Vídní. Téměř celé jedno tisíciletí se Evropa nacházela pod stálou islámskou hrozbou.

Podobná kombinace faktorů zvyšuje konflikty mezi islámem a Západem i v současnosti. Muslimský populační růst má bezprostředně za následek značný počet nezaměstnaných mladých lidí naplněných nespokojeností. Z nich se pak rekrutují přívrženci islámského fundamentalismu. U muslimů také vyvolávají velký odpor západní snahy o unifikaci společnosti, udržení si hospodářské i vojenské nadřazenosti, stejně jako intervence v konfliktech muslimského světa. S pádem komunismu zmizel i společný nepřítel islámu a Západu, v důsledku čehož se tak jeden stal hlavní hrozbou pro toho druhého. Nejenom z těchto důvodů, dochází v posledních letech k silnému poklesu tolerance jak v křesťanských, tak především v muslimských společnostech. Z muslimského pohledu je sekularismus, který vládne v evropském prostoru, bezbožnost, a tudíž mnohem větším zlem než křesťanství. Pohlíží tak na Západ jako na arogantní, materialistickou a úpadkovou civilizaci.

V současné době by již mělo být všem jasné, že před sebou máme samotný střet civilizací, s neustále se stupňujícími konflikty mezi židovsko-křesťanskou západní kulturou a hnutím za islámské obrození, které dnes zachvátilo celý muslimský svět. Je to zápas o nový světový řád. Mělo by pro nás být varující, že islám je jedinou civilizací, které se kdy podařilo zpochybnit přežití západní civilizace, přičemž to už v historii dokázal nejméně dvakrát. V tuto chvíli čelíme třetímu pokusu o ovládnutí evropského prostoru a na našich vládnoucích elitách záleží, zda bude opět neúspěšný nebo zda naše civilizace zanikne…